Wiggle Side Chair

Od malička byl díky své matce veden ke kreslení a dalším tvůrčím činnostem.

V roce 1947 se Gehry kvůli špatné rodinné situaci stěhuje do Kalifornie, kde získává práci jako řidič dodávky a studuje na škole Los Angeles City College. Frank zkoušel pracovat také v rozhlase, nicméně se mu nedařilo a proto obrátil zpět do svého dětství a rozhodl se navrátit k umění. Později díky stipendiu nastoupil na University of Southern California´s School of Architecture. V prvním ročníku dokonce propadl z perspektivní kresby. V roce 1951 však školu absolvoval jako nejlepší z ročníku.

Díky doporučení učitele Glena Lukense Gehry zahájil svá studia na večerních hodinách architektury. Jeho původ z chudé rodiny v něm vyvolal zájem o návrh bydlení pro sociálně slabé.

Po absolvování USC Gehry strávil nějaký čas mimo svůj obor. Nastoupil na jeden rok do armády USA. V roce 1956 se přestěhoval do Cambridge, kde rok studoval urbanismus na Harvard Graduate School of Design. Školu však Gehry díky svým levicovým ideálům nedokončil.

V roce 1962 zakládá svůj ateliér v Los Angeles a první zakázkou byl projekt Santa Monica Place – menší komerční celky navržené v roce 1980. Pozoruhodnější realizace vznikla o 3 roky dříve, kdy Gehry upravuje svůj vlastní dům. Původní objekt z roku 1920 obklopuje kovovou fasádou. V roce 1969 Gehry navrhuje svou vlastní řadu nábytku z lepenky nazvanou „Easy Edges“, kterou úspěšně prodává.

Gehryho excentrismus byl zprvu přijímán poněkud kriticky. V 80. letech však začíná pravidelně navrhovat i rozsáhlejší zakázky jako například Cabrillo Marine Aquarium (1981) nebo Air and Space exhibit building (1984). V roce 1989 dokonce získal Pritzkerovu cenu za architekturu. Díky velkému věhlasu Gehry začíná tvořit také v Evropě a navrhuje například muzeum Cinémathéque Francaise v Paříži nebo Tančící dům v Praze, na kterém spolupracoval s architektem Vlado Miluničem.

Díla Franka Gehryho jdou proti společenským konvencím a vizuálně téměř až za hranici statické únosnosti. Tento styl je také označován jako dekonstruktivismus. Gehryho díla také mnohdy působí nedokončeným dojmem. Příkladem je i jeho vlastní dům v Santa Monice, který byl i dlouho po dokončení pokládán kolemjdoucími za staveniště.

Unikátní je také Gehryho tvůrčí přístup k navrhování. Prvotní umělecké skici jsou převedeny do fyzického modelu. Následně dochází k rozkreslení a vymodelování každého detailu. Výsledkem je model z lepenky často vyhotovený v několika měřítcích. Následně dochází k naskenování fyzického modelu, který je převeden do programu CATIA. Tento software byl původně využíván pro návrhy v leteckém a automobilovém průmyslu, Gehrymu však pro jeho značně atypické návrhy vyhovoval nejvíce. Následná úprava detailů v počítači se často neobejde bez návratu k fyzickému modelu.

Dnes je Frank Gehry označován za celebritu a jeho tvůrčí styl je vyžadován investory po celém světě. Jeho díla k sobě lákají jako magnet. Snad nejvýrazněji se tato vlastnost projevila při návrhu Guggenheimova muzea ve španělském městu Bilbao. Muzeum během prvních 3 let provozu přilákalo 4 miliony turistů a to se pozitivně projevilo na ekonomice celého města. Guggenheimovo muzeum se stalo nevídanou investicí s návratností do několika let.

Forma a kvalita materiálů je pro Gehryho práce klíčová a výsledná díla často připomínající sochy veřejnost rozděluje na dva nesmiřitelné tábory příznivců a odpůrců. Gehryho architekturu lze koneckonců definovat mnoha slovy, ale určitě nelze použít výrazy jako „nudná“ nebo „obyčejná“.

Ocenění

1999 – AIA Gold Medal

1989 – Pritzkerova cena