Speak: Architekt Petr Kolář

Architekt Petr Kolář je skvělý architekt, tvrdě pracující profesionál a mimořádný člověk. Osobnost s nesmírnými zkušenostmi, empatií a rozhledem. A dobrý kamarád. To, co dělají v ADR s Alešem Lapkou je mimořádné a daleko přesahuje hranice země (formálně i skutečně). Požádal jsem ho o krátký rozhovor.

Poprvé jsem se potkali někdy v roce 1995 nebo 1996, tehdy jste s Alešem Lapkou obývali půdní atelier v Provaznické ulici. Byli jste ještě studenti?

Náš první ateliér byl ve Valdštejnské ulici, později jsme se přestěhovali do Provaznické, kde jsme získali ateliér od výtvarníka Miroslava Jágra a kde jsme si společně s Alešem Lapkou začali hrát na architekty pod názvem Kolář Lapka Architects (to byl náš první název, který vznikl v roce 1991 ve 2.ročníku VŠUP). Byla to krásná doba a tento ateliér stále ještě máme. Při spolupráci s Evou Jiřičnou přišel i nový název Architectural Associates. V roce 1996 jsme přijali název 96ADR, kde jsme o rok později vypustili rok 1996 a vzniklo nynější ADR s.r.o., Architektura, Design, Realizace. 

V počátcích jste navrhovali hodně výstavní stánky a výstavy. Pro Konsepti jste navrhli výstavu Moroso Icons v r. 1997. Co Vám tyto akce dávaly?

Jedna z prvních aktivit, do kterých jsme se pustili byly architektonické modely a posléze jsme společně s Messengerem zajišťovali návrhy a realizaci výstavních expozic. Ty jsme připravovali i na výstavy a veletrhy v zahraničí.  Získali jsme tak především manažerské zkušenosti, kdy člověk za krátkou dobu musel navrhnout, zařídit a zrealizovat v různých zemích Evropy výstavní expozici a zároveň jí zkolaudovat a to vše v extrémně krátkých termínech a na hodinu přesné. Tato práce nám dala důležitý základ pro celou škálu činností, služeb a know-how, které dnes poskytujeme svým klientům pod hlavičkou společnosti (Architektura, Design, Realizace).

Dokážeš si vybavit nějaký moment, kdy si uvědomil, že se něco zlomilo a Vy začali dělat skutečnou architekturu? Konkrétní klient, projekt?

Základní zlom v naší práci a jedna z nejdůležitějších zkušeností byla, kdy jsme s Evou Jiřičnou společně navrhovali interiéry do Tančícího domu pro firmu Andersen Consulting. To byla opravdu“ vysoká škola“ pro nás mladé začínající architekty, kteří ještě neměli dokončené studium ale již si mysleli, že změní svět.

Musel jsi v sobě ve svém profesionálním životě často najít velkou odvahu. Je to tvá přirozená vlastnost nebo sis ji vypěstoval až “cestou”?

Na začátku naší kariéry jsme se s Alešem snažili být velmi odvážní, protože jsme nevěděli, co ta odvaha vlastně obnáší a znamená. Postupem času jsme odvahu spíš začali ztrácet, ale v dnešní době si myslím, že se zpátky vracíme k mnohem větší a odvážnější invenci. 

Dokážeš vyjádřit v čem se nejvíce liší tvá původní představa práce architektka z doby studentských let a stávající realita?

Díky tomu, jaké jsme měli profesory na vysoké škole VŠUP společně s Alešem (Zdeněk Kuna a Martin Rajniš) a jak nás připravovali a vedli k tomu, co dnes děláme a v jaké pozici v současné době jsme, tak přesně ta představa se nějakým způsobem naplnila. Až mi někdy běhá mráz po zádech, že vůbec zvládáme věci, které dnes děláme.

Nejspíš sis neuměl představit, jak hodně budeš cestovat….dá se v takovém stále se měnícím pracovním prostředí a podmínkách vůbec soustředit na kreativní a koncepční práci?

Nikdy jsem netušil, že bych cestoval tak, jak cestuju. Cestování je krásná věc, protože podporuje invenci a nabízí spoustu zkušeností, které doma v kanceláři nejsi schopný získat. Proto se cestování a zakázky v zahraničí staly součástí naší práce.

Jak ses naučil řídit lidi v týmech? Dá se to vůbec naučit?

Člověk musí mít pro týmovou práci vlohy a zkušenosti. My jsme se od začátku naší kariéry snažili klást důraz na týmovou práci a podporovat týmy více než individualitu. Nejlepší je, když individuality dokážou vytvořit tým a komunikovat o práci mezi sebou, navzájem si předávat zkušenosti a respektovat se.

Co všechno kromě své profese by měl dobrý architekt zvládnout ve vztahu k zákazníkovi?

Profese architekta, je velmi široký pojem. Není to pouze invence, ale to, co nabízí náš ateliér za služby znamená být dobrý filosof, ekonom, trochu právník, manažer a hlavně velký kouzelník.

Máš nesmírně náročnou klientelu, rodinu, máš spoustu dobrých kamarádů - jak si bráníš čas pro sebe? Kde a jak relaxuješ a čerpáš energii?

Je to tak dobře, protože čím je klientela náročnější, o to víc se člověk snaží, aby vyšel těm vysokým nárokům vstříc, posunoval hranice a odvedl tu nejlepší práci. Čas pro sebe ani pro rodinu prakticky nemám, což mě velmi mrzí a když se najde chvíle na odpočinek, tak relaxuji v místě a způsobem tak, jak mi ta chvilka momentálně nabízí.

Asi hloupá otázka na závěr - máš nějakou oblíbenou stavbu z hlediska typologie, obsahu nebo stylu?

Nemám žádnou takovou jednu stavbu. Vždy, když někam přijedu do hotelu,  na návštěvu výjimečného objektu nebo na stavbu a je vidět, že je to chytře navrženo a dobře a kvalitně provedené, potěší mne to a zůstane mi v paměti. Je to pro mne inspirace i výzva.  Ale že bych měl vyloženě jednu oblíbenou stavbu, to se určitě říct nedá.

Text: David Řezníček