Služby B2B projekty Pro architekty Realizace O nás Showroomy Kontakt
Radek Špicar je viceprezident pro hospodářskou politiku a export ve Svazu průmyslu a dopravy ČR, který je největším tuzemským zástupcem českých podnikatelů. Je také bývalým dlouholetým předsedou správní rady UMPRUM a spoluvlastníkem galerie The Chemistry v Praze. A jaký je jeho vztah k designu?
Design je pro mě optimálním spojením krásy a funkčnosti. Už jako student jsem si chtěl pořizovat věci, které nejsou nutně drahé, ale jsou zajímavé, kvalitní, unikátní a mají hodnotu, přesah. Chyběly mi ale peníze. V umění jsem začal s malými grafikami, pak menšími oleji, až časem jsem začal mít finance i na velká plátna. Stejné to bylo i s nábytkem. Do prvního bytu jsem si ho pořídil z Ikei. Vypadá dobře, je cenově přístupný a pár let vydrží. Postupně se ale člověk pročte a prokouká ke kvalitě a vlastnímu stylu.
Na úrovni národní ekonomiky souvisí nákup interiérového vybavení s koupěschopností, vyspělostí a bohatstvím společnosti. Jak lidé bohatnou, přestává jim stačit lepší standard, který mají všichni ostatní. Češi už mají peníze a vrací se jim vkus, společnost se kultivuje. A tak si pořizují to, co je odlišuje od ostatních. Chtějí ukázat svůj styl a smysl pro kvalitu.
V pracovním prostředí funguje design jako skvělý icebreaker a může firmám i jejich nabídce velmi dobře posloužit. Vybavení o člověku dost prozradí a spousta lidí na tuto zprávu reaguje. Když jsem si do kanceláře pořídil krásnou designovou židli, křeslo a pár pláten, najednou se mí hosté cítili jinak. Začali se ptát, co je to za obrazy nebo nábytek, a rázem naše jednání začínala příjemněji.
Design dává produktu vyšší hodnotu, než mu propůjčuje materiál a technologie. Hrát si s estetikou výrobků lze ale snadněji ve firmách, které prodávají finální výrobek. Česká ekonomika bohužel přišla o většinu finálních výrobců a tím i o tradici designu. Jsme subdodavatelská ekonomika. Z toho plyne problém, kterému odbory říkají „levná práce“. Jako subdodavatel jste pod tlakem odběratele, který tlačí dolů cenu, máte malé marže, nemáte vztah se zákazníkem, a to je na trhu vůbec nejdůležitější. Čeští výrobci proto design moc nevyužívají. Myslím, že ale právě zde je skrytý obrovský potenciál.
Dobrý design vzniká, když se propojí různé světy – umělecký, akademický a byznysový, firemní. Ve Škodovce jsem se naučil, že pokud se pustí do práce 30 bílých, mladých mužů, nevznikne nic moc originálního. Ti lidé si rozumějí, mají stejný pohled na věc, stejnou zkušenost a podobnou estetiku. Zato když složíte tým z mužů i žen, mladých i starých, Čechů i cizinců, sice jej velmi těžko uřídíte, ale právě z této diverzity, ze spojení nespojitelného, vzniká obrovská kreativita. A unikátní řešení je to, co v dnešní době prodává. Anglosaský a euroatlantický svět má proti Číně snad jedinou výhodu, a to je právě kreativita. To, že umíme dát výrobkům duši, nás může udržet na špičce světového byznysu.
Pozitivem pro Česko je, že jsme výrazně exportně orientovaná ekonomika. Poměr vývozu k HDP je asi 80 % a z toho 84 % produktů jde do EU, to znamená do náročných, sofistikovaných trhů. Realita tedy nutí české výrobce čím dál více zdokonalovat design svých výrobků, investovat do něj, protože speciálně design je to, čím se buduje vztah zákazníka k produktu, čím se odlišuje od ostatních a na čem si může navýšit marži. V Česku už je pár značek, které dělají opravdu skvělý design. Až se český průmysl naučí potenciál designu plně využívat, bude to obrovský skok dopředu směrem k modernizaci, vyšší ziskovosti a úspěchu obecně.
Zajímavá oblast výroby jsou „fejky“. V tomto ohledu mi Čína přinesla skvělou zkušenost. Čínský trh kopíruje kdeco a bylo pro něj překvapením, jak silně se evropský a americký trh začal kopírování bránit. Pro Číňany je kopírování symbol respektu. Kopírovat má smysl jen to, co je opravdu dokonalé. Na umění jsem si uvědomil, v čem má euroatlantický svět zatím stále výhodu. Díky galerii The Chemistry, kterou spoluvlastním, se setkávám často s umělci a učiteli z uměleckých škol. Dobří profesoři u nás chtějí vychovat žáky, kteří budou lepší než oni sami a přijdou s něčím novým, jiným, neotřelým. To je impuls pro pokrok, nové techniky, témata apod. V čínském umění je naopak ultimátním cílem žáka dokonalé napodobení techniky svého mistra. To má pro byznys zajímavé konotace. Čína je prostě nastavena na napodobování nikoli překonávání mistra. Takže dokud dokážeme svou kreativitu kapitalizovat, dokud budeme schopni nadále myslet revolučně a protisystémově, budeme stále napřed.
V Česku máme skvělé umění a kreativní lidi, takže když se kreativci, umělci spojí s firmami, může nám to globálně velice posílit konkurenceschopnost a ziskovost. Řadě firem už se to daří, prodávají po celém světě – Lasvit, Sipral. Nabízí perfektní technické řešení, ale zároveň je do toho vložený prvek těžko definovatelné, přesto velmi důležité krásy, díky tomu mají obrovské úspěchy celosvětově. Je vidět, že i v naší zemi jsou šampioni, kteří úspěšně dělají nejtěžší byznys v těch nejvíce konkurenčních trzích. Jen je jich zatím pořád málo.
Text: Radek Špicar
